Motory pro elektrokola – Vepředu, vzadu, nebo uprostřed?

Od budoucích majitelů elektrokol často slýcháme otázky jaký motor je nejvhodnější, nebo bude mi nábojový motor stačit, či jaký je vlastně mezi motory rozdíl? Není na to vždy jednoznačná odpověď, záleží na individuálních požadavcích, ale existují jasná fakta, podle kterých bychom se měli zhruba orientovat.

Ještě před pár lety byl svět zaplaven nábojovými motory, těmi ten celý boom začal, a proto se docela dlouho držely na výslunní. Postupně však ustoupily do pozadí a prosadily se středové systémy. Nábojové motory ovládly kategorie méně náročné na výkon, dnes je na horských elektrokolech již většinou nenajdeme, ale úspěšně se montují na kola městská, turistická, treková, crossová, silniční. Středové motory dominují současnému trhu a neustále vznikají další nové typy a značky. Rozlišujeme tak středové motory prémiových značek a vedle toho i low endové produkty. U nábojových motorů jsou síly vyrovnány, věnuje se jim stabilně několik velkých světových výrobců a není tam třeba nic moc inovovat, takže tam ani není vidět žádný konkurenční boj.

Nábojový motor

Nábojové motory rozlišujeme z hlediska umístění na přední a zadní. V drtivé většině se setkáváme se zadními motory, přední se využívají méně. Najdeme je především na tzv. sadách, kde si koupíme motor spolu s celým vypleteným kolem, zadní kolo je komplikovanější z hlediska nábojů s pastorky a třeba i nábojového řazení. Na zadním pohonu je jízda oproti středovému velice odlišná. Nedá se tak plynule dávkovat výkon, i účinnost je menší. Poznáme to, pokud se vydáme do kopců, naopak na rovině budeme mít pocit přebytku výkonu. Laicky řečeno, nábojový motor nemá rád pomalou jízdu do kopce, svědčí mu rychlá jízda a tu samozřejmě do prudkých stoupání nemůžeme vždy aplikovat. Často se pak dostaneme do situace, kdy se motor přehřeje. Proto se tolik nehodí na elektrokola horská, možná jen v případě opravdu lehkých jezdců a ne do extrémů. Další nevýhodou je soustředění vyšší hmotnosti na zadním kole a demontáž v případě defektu. Obvykle to vyžaduje odpojení konektorů a povolení šroubů klíčem. U vyšší hmotnosti zadního kola jsou i častější defekty duše. Přes všechny tyhle negativa je zadní pohon skvělá věc. Je levný, výkonný a bezúdržbový, ale především na městská, turistická a treková kola, popřípadě na mírnější terén bez náročných stoupání. U lehčích jezdců jsou možnosti tohoto pohonu větší. Dost podstatné plus je minimální odpor, není problém motor vypnout a jet za svoje, to je u středového motoru problém a tam určitý odpor cítíme vždy. Pokud zvolíte nábojový motor, tak nejlépe již namontovaný na značkovém elektrokole. Záleží, jak je systém vyladěn, tj. jak spolupracuje s řídící jednotkou.

Plusy

- Nižší cena

- Vysoký výkon v mírnějším terénu

- Možnost efektivní jízdy bez asistence motoru

- Levný servis

Mínusy

- Velká zátěž na zadní kolo

- Složitější montáž při defektu zadního kola

- Méně citlivé dávkování výkonu motoru

- Vysoká spotřeba a neefektivní jízda ve stoupáních

Středový motor

Historii středového pohonu jsme zde zpracovali do samostatného článku. V současnosti neexistuje lepší pohonný systém, z hlediska rozložení hmotnosti na rámu, jízdních vlastností i využití potenciálu motoru. Středový motor je v prvé řadě vysoce efektivní. Celou soustavu pohání co nejpřirozenějším způsobem, tj. klikami a s vaší pomocí. Sílu si můžete velice přesně dávkovat stupněm asistence, od té nejsilnější, kdy se v podstatě stačí pedálů jen lehce dotýkat, až po nejslabší, která vlastně jen eliminuje deficit hmotnosti elektrokola a dává vám stejný pocit zátěže jako na klasickém lehounkém kole. Jelikož jde o sofistikované systémy, jízda se středovým pohonem je naprosto plynulá a přirozená. Kolo zrychluje i zpomaluje spolu s vámi, funguje tak i v minimálních rychlostech, je to až fascinující, jak elektrokolo dokáže skloubit vlastnosti klasického bicyklu. Systém obvykle využívá tři typy sensorů. Zaznamenává počet otáček, rychlost a tlak v pedálech. To se děje v milisekundách a řídící jednotka pak tuto informaci rychle vyšle k motoru a ten přizpůsobí okamžitý výkon, vše jde tak bleskově, že v reálném čase je jízda naprosto plynulá. Oproti nábojovému motoru, který jednou zabere moc, jindy málo, je středový velmi kultivovaný. To s sebou přináší i nízkou spotřebu energie, dlouhé dojezdy jsou vždy samozřejmostí. Kdysi se u elektrokola řešila rekuperace za jízdy, což je v době středového motoru již zbytečnost. U střeďáku je určující maximální točivý moment, to, jakou máme sílu v klikách, podle toho výrobci i rozdělují jednotlivé kategorie těchto systémů. Jednotky určené pro turistická kola mají tuto hodnotu od 40-60Nm, kola horská pak obvykle nad 60Nm. Střed je 75Nm (Bosch CX), špička pak 90Nm (Brose). Ani s nejslabším motorem není jízda hendikepovaná, znát je pak hlavně v prudkém stoupání, kdy vám budou chybět lehké převody, protože vás to pak nutí jet pomaleji, stejně jako když vám na klasickém kole do kopce ubývají síly. Kouzlo středového elektropohonu je v tom, že máte stále pocit z jízdy jako na klasickém bicyklu, ovšem regulujete si vynaloženou námahu tlačítky na řídítkách a volbou převodů, není to degradace cyklistiky, ale její vyšší level, jakýsi osobní trenér a zároveň asistenční vůz. Můžete makat, nebo se nechat jen vozit, vše je na vaší odpovědnosti. Ve středových pohonech rozlišujeme prémiové výrobce a ty alternativní. Ale dnes je nabídka systému tak široká, že prakticky s žádným středovým pohonem neuděláte chybu, Pozor však na extra laciné výrobky, které třeba postrádají torzní sensor. Jednotlivým výrobcům se pak budeme věnovat v samostatných článcích.